Zhruba před třemi hodinami začala jedna z nejvyhledávanějších výstav široko daleko, Jaro na vsi.

A nevymýšlela si. Všechny chalupy nabízely otevřená vrátka do interiérů a především rodiče měli malým dětem co vysvětlovat, když si děcka nechápavě prohlížela výjevy s figurínami uvnitř. „Já bych někdy chtěla v takový chalupě přespat. Ale bez těch figurín, těch bych se 
v noci bála," přiznala jedna dívenka a rodiče jen chápavě pokývali hlavami.

Pravda je, že při prohlídce některých chalup jsem se neubránil srovnání s prohlídkou rodné chaloupky Járy Cimrmana dorazivším zájezdem ve filmu Jára Cimrman ležící spící. Valérii Kaplanovou jsem si v některých figurínách vybavil docela živě a sledoval jsem, zda na některém ze stolků neobjevím popelník s nedokouřeným doutníkem českého velikána. Neobjevil.

Ale dosti fantazie. Chalupy jsou to vskutku ukázkové, skvěle udržované a těm, kteří nic podobného neviděli, rozhodně atmosféru někdejšího venkova přiblíží. Stejně jako přístřešky, pod nimiž je vyrovnáno zpravidla dřevěné historické nářadí potřebné při polních pracích. „Jé, tady ve dveřích chalupy je dole malej otvor. To je určitě schválně vyřezaný, aby tu mohly běhat kočky," obrátil se na rodiče chlapeček a tatínek mu to moudře odsouhlasil.

Své umění zde také předváděl kovář. Ve chvílích, kdy 
u jeho působiště nikdo nestál, volal středověkým mobilním telefonem zřejmě své středověké manželce, aby mu připravila středověkou večeři.

Nejvíc bylo skutečně rušno ve škole. Malování velikonočních vajíček způsobem, jaké pamatují opravdu jen nejstarší generace, ale také výrobky z domácí mýdlárny, pletení košů nebo slíbené pečivo od dvou zručných a půvabných pekařek. Opravdu bylo výborné.

ýstava ještě nějaký pátek potrvá a pokud nemáte plán třeba hned na příští víkend, návštěva přerovského skanzenu určitě potěší.