Jmenuje se City Means město návratů. Obsahuje navíc CD Jakuba Ontela, což je jen další pseudonym Hrdého. Další přílohou je DVD nakladatele Jana Šípka s dokumentárním filmem Souboj s mozkem, za který dostal zvláštní cenu na filmovém festivalu v Jihlavě.

„Jedním z hrdinů filmu je také Vašek,“ připomíná souvislost s knihou. Aby toho nebylo málo, zadní strana obalu obsahuje knížečku Alexandra, což je rozhovor autora prostřednictvím telekomunikačního mostu. Šup! A máte to!

Dílo je pozoruhodné na nováčka v psaní. Jenže chyba lávky. Tom Patrick má připravené v tuto chvíli další dva díly pokračování City Means. Mluví přesvědčivě, někdy odbíhá od tématu a skáče vám do řeči. Je o svém městě možností přesvědčen? Nebo stále hledá své Poděbrady (v knize jistá spojitost s městem Katalná Mochna) a vysněnou dívku, která se ovšem musí narodit přesně ve stejný den a rok jako hrdina knihy. Netouží po tom sám Václav? Pozoruhodného autora jsme se zeptali za vás.

Na počátku knihy jste měl předobraz v jedné herečce. Které?
Je to americká herečka Alexis Bledel, která má stejný rok narození jako já, jsme ale o den od sebe. Stala se prototypem k Alexandře, tmamovlásce s modrýma očima. Ona je v knize tou průvodkyní.

Proč používáte pseudonym Tom Patrick?
Protože mé křestní jméno má kdekdo. Když něco vytvářím, ať už hudbu, nebo píšu, raději si zvolím pseudonym. V něm jsou obsažená další jména, která mi jsou blízká. Nechci, aby v tom čtenáři cítili nějakou namyšlenost.

Jak dlouho jste City Means psal?
Trvalo to přes rok, já jsem totiž pedant na text. Za každou větou vidím dvanáct nespokojených kritiků. Knížka je psaná vlastním způsobem. Je originální v tom, že je to pokus o žánr fantasy, ale celé se to nedá tak nasměrovat. Fantasy je jen jedním prvkem z mozaiky.

Jaký další žánr se tam objevuje?
Je to hlavně v soustředění, autor si s postavami povídá. Prvek, který používá ve svých dílech Petra Hůlová. Snaží se postavy vnímat. Je to pokus o návrat do města prostřednictvím průvodkyně Alexandry. Ale formou, aby se tam člověk těšil, aby měl chuť to město navštívit. Na rozdíl od klasické fantasy, kde se odehrává povinná zápletka třetí světové války. Svět je zde pro mě příliš brutální.

U vás je to jinak?
Já jsem se pokusil o pravý opak. Chtěl jsem to prezentovat tak, že člověk se do toho města tam může vrátit. Nikdo ho tam hned nezabije. Je to takový návrat v čase.

Můžete zmínit podobnost některých obrazů k nymburským reáliím?
V první kapitole se zmiňuji o Mochnickém katalovění, které má obraz v akci, která se konala na Vesláku a jmenovala se Vibrace. Znamená to návrat do starší doby, kdy se lidi víc setkávali, kdy si předávali zkušenosti s mandalama. Nebo se tam sešla parta filmařů, která si chtěla natočit film. Je to jakýsi manifest proti dnešní počítačové době.

Nejste zřejmě velkým příznivcem počítačů.
Mám ho doma, píšu na něm, ale neukazuji se s ním na každém rohu. City Means jsem napsal ve starém programu 602. Po zrušení disketové mechaniky mi nezbývalo nic jiného, než použít modernější technologii.

Je City Means, v knize popisované jako město Katalná Mochna, v něčem podobné Poděbradům?
Částečně se tam Poděbrady odráží. Můj knihkupec v knize byl inspirovaný panem Kaňkou z Poděbrad.

Popište čtenářům průvodkyni Alexandru.
Ona je jedním z těch prvků, které Katalnu Mochnu ozvláštnily. Alexandra se tam prezentuje jako přespolní postava, která do Katalné Mochny zavítala a osamostatnila se. Je to studentka psychologie. Ona prostřednictvím šanonů a psané formy vypracuje rozhovor s postavou, se kterou by se ten člověk chtěl setkat. To se dá odzkoušet v reálném životě. Šanon se dá koupit, rozhovor zpracovat. Předáš ho adresátovi a záleží na jeho psychice, zda se do toho správně vžije.

Není to příliš složitý způsob, není lepší zapískat pod oknem?
My se ale bavíme například o postavě Helmuta, který přišel nečekaně o svou ženu a nemá chuť se s někým seznamovat. Byl jí vždycky věrný. Tak přijde za Alexandrou, aby mu tento projekt vypracovala.

Je Alexandra skutečná dívka ve vašem životě?
Je inspirovaná herečkou Alexis, je jí podobná. Autor dává do díla autobiografické prvky. Částí je to fikce, jelikož
v reálném světě jsem se s postavou Alexandry nesetkal.

Kniha City Means je román nebo povídková knížka?
Je to román, ale jednotlivé povídky se dají číst samostatně. Ale je tam spojující linka. Další postavou je Nola, která má na starosti tajemnou atmosféru kolem těch lidí a plní jim přání. Plní je stylem takového kouzelníka v terénu. Musí vědět, kde ten člověk bude, pak proniknout do jeho mysli, ovládat nějaké triky. Týká se to přání mít vztah, setkat se s někým. V zásadě je to manifest proti nesmyslným thrillerům.

Zkouším si vaše vyprávění promítnout jako film. Když píšete, promítáte si jednotlivé situace?
Samozřejmě promítám. Kolikrát já už viděl City Means jako film (smích).

City Means je o setkávání. Lidi se k sobě nakonec dostanou?
Důležité je podotknout, že když se setkají, není jistota do budoucnosti, že jim to vydrží. Bavíme se o splněných přáních na bázi vlastních možností. Hraje tam roli i pohádková rovina. Alexandra se dá dohromady s hlavním hrdinou Martinem. Martin jsem dejme tomu já. Postavil jsem to na Romeovi a Julii. Prostě sympaťák, sympaťačka. V reálném světě to může být jinak. Mohou se setkat blízcí lidé, ale záleží na tom, jaký ten člověk má srdce, protože krása není věčná.

Našel pozemský Václav svou Alexandru?
Zatím ne.

Bál byste se napsat něco zlého? Mně při psaní přepadá smutek. Bojím se pracovat nebo vyžívat se v ponižování postav. Když je člověku třeba nevolno, ty postavy jsou první, které se ozvou.

Dokážete se z nějaké blbé nálady vypsat?
Potřebuji živý obraz, to plátno. Že bych si ulevil po psaní, to nemám. U mě je to tak 50 na 50. Já nejsem kdovíjaký čtenář, dávám přednost filmovému plátnu. Někdy mám nutkání, když třeba vidím billboard a na němchlapa. Nevidím to hned z úhlu dramatu, snažím se té postavě naslouchat, povídat si s ní.

Máte svého průvodce v životě?
Myslím, že každý člověk potřebuje svého průvodce. V příběhu je naznačené, že kdyby takový průvodce existoval, může to být zase jenom člověk. Nemůže to být bůh. Je to člověk, který by si vybral nějakou postavu. Snažil by se o ní přemýšlet a splnit mu přání. A tou cestou se snažil jít, dával by mu různé stopy.

Jak často píšete?
Teď mám pauzu. Ale každý román City Means jsem psal zhruba rok a něco, v podstatě jednu povídku za měsíc. Teď se věnuji hlavně povídkám.

Jaké máte zatím ohlasy na knihu? Všichni jsou asi ještě ve fázi čtení. Někdo říká, že mu to přijde dětinské. Mají na mysli asi vyprávění postav, kterým je v knize náct.

VIZITKA - VÁCLAV HRDÝ se narodil 15. září 1981 v Praze. Žije ale v Poděbradech. Vystudoval tady gymnázium, momentálně pracuje pro pražskou roznáškovou společnost. V loňském roce vydal prvotinu s názvem City Means město návratů pod pseudonymem Tom Patrick. V tuto chvíli má dokončené další dva díly City Means. Knihu je možné si objednat nahttp://eldar.cz/city_means. Václav Hrdý vydal také pod pseudonymem Jakub Ontenel své CD Vision of Synthphony. To je jednou z příloh knihy. City Means je zařazena do soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2010.