VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsme v podstatě pacifisti, kteří mají rádi militaristické věci

PODĚBRADY - Rytíř z Choťánek Roman Beránek. Už jedenáct let vede Roman Beránek šermířskou partu Batalion svatého Martina. S výstupy projeli kus světa.

14.7.2007
SDÍLEJ:

Roman Beránek při jednom ze soubojů se svojí manželkou, která je taky členkou seskupení Batalion svatého Martina. Podobný souboj jako na snímku by mohl být k vidění za rok na poděbradském jezeře. Foto: archiv R. Beránka

Klasická otázka na úvod. Jak jste se dostal k šermování?

Tak asi jako každému klukovi se mi líbili vojáci a rytíři. Na sto procent jsem se tomu začal věnovat po vojně. Měl jsem kamarády z Hradce Králové, kteří předtím jezdili trampovat. Pak se začali věnovat historickým věcem. Takže vlastně přes ně jsem se k tomu dostal.

Kdy jste si nechal udělat svoje vlastní brnění?

To bylo až po pár letech. My jsme hodně tíhli k německým žoldnéřům, landsknechtům. Když už jsme to nějaký pátek dělali, tak jsem sehnal kluky, kteří se zabývali platnéřinou. To bylo samozřejmě něco, když mi nabídli, že brnění udělají.

A to se pohybujeme přibližně v jakých letech?

No, tak říkám, že jsem s tím začal po vojně, teď je mi čtyřicet, takže se to dá docela lehko spočítat.

Takže ještě před revolucí?

Ano, ještě před revolucí. Ale tehdy samozřejmě nebyly takové možnosti, jako jsou dneska. Tehdy byl každý rád, že si udělal drátěnou košili
z pérovek a byl za to rád. To vznikaly první skupiny, kamarádi mě lákali na různé akce, to jsem byl v sedmém nebi. Pak jsem se zeptal, že bych to taky rád dělal. Když řekli, že jo, tak to bylo něco úžasného. Působil jsem v několika skupinách ze středních Čech. Pak jsme se s pár lidmi, co bydlí
v okolí, mezi sebou poznali blíže a před jedenácti lety jsme si řekli, že založíme historickou agenturu.

Byly jste zaměření speciálně na jedno období?

My jsme to chtěli dělat pro lidi a to by se s jedním obdobím nedalo.

Teď mě jako laika napadá, jaký je rozdíl mezi rytířem a mušketýrem?

Mušketýři jsou vlastně z období třicetileté války a Bílé Hory. Rytíři jsou středověk. Používali brnění, meče. Mušketýři nebo vojáci třicetileté války, to jsou saka, klobouky, střelné zbraně.

Vraťme se k vaší skupině. Začínali jste jakým obdobím?

Začínali jsme už na zmíněných německých žoldnéřích. To je v podstatě to, co každoročně předvádíme na poděbradských Slavnostech krále Jiřího. Je to strašně kostýmově barevné. Časově je to období od 1480 až 1560. Postupně jsme přidávali třicetiletou válku, dále gladiátory. To je divácky velice přitažlivé. Pak taky napoleonskou dobu, skotský regiment z třicetileté války s mušketami. Samozřejmě v kiltech. Obecně jsme schopni udělat období od antiky, římských císařů až po novověk, tedy konkrétně dvacáté století.

Dá se to říci v přesnějších číslech?

Tak zhruba 560 před naším letopočtem a konče až třeba vietnamskou válkou.

Prosím?

No ano, jsme schopni pro zákazníka udělat i období vietnamské války v komplet uniformách s přesnými replikami zbraní. Dobově řazené uniformy sháníme po trzích nebo v army shopech. My jsme v podstatě pacifisti, ale jsme blázni do takových militárií (smích).

Jak vytváříte prostředí při podobných ukázkách?

Tak dneska už chtějí takové ukázky zákazníci při různých rautech, které se konají v přírodě. To není takový problém. Jsme jim schopni ukázat pěstní souboje, souboje na nože nebo souboje proti vietkongu. My se většinou zkontaktujeme se zákazníkem a co by si představoval, tak se snažíme
v rámci možností vymyslet. Vlastně děláme i představení na klíč.

Já jsem si myslel, že je to obráceně. Vy nacvičíte nějakou scénu a pak ten hotový produkt nabízíte…

To taky. Máme svoji stálou scénu a takových pět šest představení, která jsou do detailu propracovaná. Třeba byl nacvičený i souboj poslepu, kdy si rytíři zavážou oči, soupeř dostane na ruku rolničku a šermuje se vlastně podle zvuku. No, přes šátek je mlhavě vidět (smích).

A takové secvičené vystoupení trvá zhruba jak dlouho?

Takhle. My se nesoustředíme jen na scénický šerm nebo kaskadéřinu. Děláme především divadelní šerm. Třeba scénky od Shakespeara nebo takové sladké renesanční scénky v maskách z Itálie. To může trvat od 15 do 35 minut. Třeba Rusové často pořádají rauty na zámku v Dětenicích a ti chtějí delší představení.

Jak často máte představení?

Jak kdy. Občas jsou takové nárazovky. Jako nedávno. Telefon: syn má zítra narozeniny, potřebujeme rytíře. Nemohli byste přijet zítra v půl třetí odpoledne? Tak jsme se sebrali, jeli jsme na Sychrov dětem udělat rytíře, pak jsme jim navlíkli brnění a taky to šlo. A jindy zase zavolá zákazník, že za měsíc mají svatbu a chtěli by tam rytíře, kejklíře, orientální tanečnice. Tak není problém, spolupracujeme s tanečními skupinami, s břišními tanečnicemi a zařídíme to.

Kolik vás vlastně je?

Základní jsme čtyři. Ale jak jsem řekl, spolupracujeme s řadou dalších lidí.

Jak vlastně takové představení nebo scénka vznikne? Čí je to nápad?

Hudbu má na starosti zvukař. To je dobrý padesátiletý týpek, kterému já nastíním svou představu a on sáhne
po cédéčku a už ví. Zmixuje to a pak při představení kouká do scénáře a jede podle toho. Má na to cit.

Jak píšete scénář?

Bývá inspirativní přečíst si nějaké knihy. Občas mě nějaká scénka chytne, tak sednu a předělám ji pro naše podmínky. Nebo jinou scénku, parodii s čardášem na dobu Fanfána Tulipána, jsme vymysleli na zahradě, kdy jsme popíjeli vínko a kamarád pustil právě ten čardáš. Tak jsme popíjeli a vymýšleli jednotlivé situace. Pak jsme to profiltrovali, protože jsme zjistili, že některé scénky by asi nemohly vidět děti. (smích) I takhle to občas může vzniknout.

Šermování je docela nebezpečný koníček. Už se vám přihodilo něco nepříjemného ve smyslu zranění?

Zranění jsme měli všichni. Propíchlou ruku kordem, propíchlou dlaň kordem z Lucemburska. Tam jsme dělali deset dní a ono ten devátý den už je člověk unavený a byla tam nepozornost. Nebo já jsem měl rozseklou hlavu, to se mi stalo dokonce tady v Poděbradech. Kamarád a sparing partner se rozešel s holkou a řešil to alkoholem a kafem a byl už…no, jo no. Ale musím říct, že ten den jsem měl od rána nepříjemný pocit. Rozsekl mi hlavu. Já myslel, že jsem ten úder vykryl, ale nevykryl. (smích)

Už jste se zmínil, že jste byli v cizině. Kde a s jakým úspěchem?

Já asi nezapomenu na Lucembursko. Krásné hrady. Dobré jméno jsme si udělali u diváků v Německu. Vůbec, já cítím rozdíl mezi publikem u nás a v cizině. Ne že by u nás bylo nějaké horší, ale třeba zrovna v tom Německu se umí víc zapojit, víc to prožívat, vychutnat si to. U nás jsou lidi při vystoupeních takoví více uťáplí. Dělali jsme rytířský turnaj a soutěže pro diváky. Češi jsou takoví jako, jé, co kdyby tady viděl soused, že tu řádím jak malej Jarda. To v cizině do toho jdou lidi po hlavě. Třeba v Lucembursku nesly naše ženy–rytířky po souboji chlapy zpátky na ramenou až do tábora. To se jen tak nevidí.

Batalion svatého Martina je amatérská skupina?

No, v podstatě jsme poloprofesionálové. Ale jednou bych se tím chtěl živit. Je to můj životní styl.

14.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Traktoriáda a výstava historických traktorů v Košíku

Kam za letní zábavou?

Ford Fiesta.
AUTOMIX.CZ
14

Dá se koupit spolehlivé auto za 50 tisíc? Tyto vozy mohou být výhrou

Hradozámecká noc na zámku Loučeň nabídne noční prohlídky až do rána

Loučeň – Nejlepší prohlídky ze zámecké nabídky nonstop až do rána a kapela Mirai. Tak bude vypadat Hradozámecká noc na zámku Loučeň, která se uskuteční poslední srpnovou sobotu, tedy 26. srpna. 

KRÁTCE: Most u Odřeps je zavřený

Nymbursko - Přinášíme vám krátké zprávy z regionu.

Zdravotní sestry se dočkají navýšení platů o dva tisíce korun

Střední Čechy - Sestry ve Středočeském kraji si polepší o dva tisíce hrubého. Středočeští zastupitelé na včerejším mimořádném zasedání rozhodli o poskytnutí státní dotace na platy sester ve výši téměř 43,5 milionů korun. Bodem jejich jednání bylo zároveň poskytnutí dotace na platy pracovníků v sociálních službách.

Ve slabikáři je kus naší rodiny, říká syn ilustrátora Junka

Kersko /ROZHOVOR/ - Hláška z filmu Slavnosti sněženek o tom, jak malíř Junek dotčeně odmítá slepit andělíčkovi prdýlku, protože je „akademickej malíř a udělal slabikář pro děti,“ patří mezi k národním klenotům. Na svého otce, malíře a ilustrátora Václava Junka, na náš nejslavnější slabikář, na Kersko a jeho rázovité obyvatele v čele se spisovatelem Hrabalem, vzpomíná při příležitosti výstavy mistrových ilustrací a obrazů v Kersku jeho syn, úspěšný spisovatel Václav Junek mladší.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení