V Městci jste začal chodit do školy. Kde jste bydlel předtím?
Rodiče hráli v Divadle Pražského předměstí. Tehdy se spoustou známých herců jako byli Vojta nebo Vydra. Pan Pivec se o mém tatínkovi zmínil v Hovorech H s Miroslavem Horníčkem. Herce Jiřího Valu vychovávala maminka Marie skoro jako svého syna. Oni vždycky vedli pohostinství. Přestěhovali jsme se do Sadské, kde provozovali Hotel Modrá hvězda. V Pečkách jsme bydleli v Hotelu U Karla IV. V roce 1955 jsme se stěhovali do Městce Na Starou poštu. Naši tu hráli pořád divadlo. Měli spolek Jirásek, v Městci existoval ještě soubor Klicpera. Jednou v přírodním divadle ve Vlkově nad Lesy s nimi pohostinsky vystupoval i slavný Vlasta Burian.

Navštěvoval jste Lidovou školu umění?
Chodil jsem tři roky na piano. Zatoužil jsem však po kytaře, tak mi naši koupili první španělku. To mi mohlo být tak 12 let. Koupil jsem si Zpěvník a cvičil Dajánu a podobně. V roce 1966 jsem spoluzaložil bigbítovou skupinu Memfis.

To už jste vyměnil akustickou kytaru za elektrickou?
Koupil jsem si červenou kytaru Start, stála asi osm stovek.

Kdo tvořil rokenrolový Memfis a jaký jste měli repertoár?
Hrál tam Karel Červeňanský na bicí, na sólovou kytaru Vladimír Louda , na basovou kytaru Ota Herčík, Venda Dusil hrál na foukačku a zpíval a já jsem hrál doprovodku a obstarával hlavní zpěv. Říkali mi Mates, přezdívku Děda jsem získal až později. Z repertoáru jsme preferovali naši scénu, takže Olympic, Flamengo, George & Beatovens, Petra Spáleného. Říkali mi, že mám hlas jako on (smích). Složil jsem asi tři vlastní skladby, jedna z nich se jmenovala Setkání na hrázi.

Jaký jste měli s Memfisem v Městci úspěch?
Zašli jsme za pánama ze Závodního klubu, kteří vedli kulturní dům, zda bychom nemohli hrát na čajích. Střídali jsme se nakonec ještě s jednou místní kapelou, ta si říkala Orion. Každou neděli od půl třetí do půl osmé večer. Vždycky bylo narváno k prasknutí. Pak to přerušila vojna.

Po vojně, jak to tak bývá, už bylo všechno jinak.
Když jsem se vrátil, hrál tady už tanečňák. Tehdy se jmenoval Taneční orchestr Závodního klubu ROH Městec Králové. Po revoluci jsme se jednoduše přejmenovali na TOMK – Taneční orchestr Městec Králové. To víte, dechovku jsem do té doby nehrál. Za mého vojákování existovala v Městci ještě jedna bigbítová kapela, kterou vedl Karel Červeňanský, a to The Mischievous.

Můžete zmínit nejslavnější éru TOMKu?
Existovaly slavné Rybářské plesy v lyském Hotelu Král u nádraží. Zavolal mi trumpěťák Kořínek ze skupiny Stračenka, že oni nemůžou o víkendu hrát, jestli bysme nemohli zaskočit. Tak nějak divně na nás koukali, když jsme přijeli a pak jsme tam hráli dalších 25 let. Ten ples se hrál v pátek i v sobotu.

Kde všude jste s tanečňákem hráli?
Snad všude po okrese, v Nymburce v Nároďáku, na Záložně, dále v Poděbradech, Křinci. Vzpomínám na Pošťácké a Spojařské plesy. Hráli jsme v Hradci Králové i v Praze v Riegrových sadech na vyhlášení motoristů roku. Městec je motocyklová líheň. Spoustu let jsme hrávali v městeckém kulturáku taneční. Všechny děti tam chodily. No, dneska už to děti nejsou (smích).

Kolik členů měl TOMK?
Většinou tak deset, několik let s námi jezdilo i pět houslistů. To byli místní učitelé, jeden z nich, Věroušek Novák, dokonce několik skladeb složil. Kapelník Olda Matoušek složil píseň E 55. To je asi jasné, o čem je (smích).

Co pro vás muzika znamená?
To je prostě nádhera. Mně to hrozně baví, když lidi tancujou, skandují. Teď naposledy neodešli z parketu do dvou do rána. To, že vás pochválí dvacetiletí kluci, to je dobrý pocit.

Jezdili jste hrát i někam do zahraničí?
Říkalo se tomu družba. Městečtí fotbalisté jezdili do německého města Fehrbelin v oblasti Neuruppin a my s nimi. Hráli jsme tam na různých místech, v amfiteátru, v průvodu, mlékárně a u fontány. Houslista Věroslav Novák složil skladbu s názvem Fehrbelin. Hráli jsme i při fotbale. Otevírali tam zrovna nový stadion, který pojmenovali po městeckém starostovi Oldřichu Novákovi. Měli ho tam rádi.

Kapelu provází poslední dobou samé smutné události. Kdy to začalo?
V roce 2008 v prosinci. Měli jsme mít zkoušku a při příchodu do zkušebny nás čekal šok. Na místě zůstaly zlámané kytary, zesilovače polité savem, protrhané blány u bicích. Koupili jsme nové vybavení, já jsem si pořídil kytaru a kombo z vlastních zdrojů. Město nám už tehdy přispělo. Pak mi v květnu v roce 2009 shořela garáž, v ní auto, sekačka, zahradní nábytek, kola. Jako pravděpodobnou příčinu vznícení uvedli automobil. Přitom od studně až k plotu jsme měli vyžranou trávu od nějaké látky. Víc se nezjistilo. Letos v únoru někdo zapálil dům našeho saxofonisty Oldy Vojtíška, kde jsme měli uskladněné nástroje a aparaturu. Většina shořela a Vojtíšek skončil na Vinohradech s popáleninami. Mladí muzikanti uspořádali benefiční koncert pro nás a město nám opět přidalo. Zakoupili jsme všechno nové. Měli jme nové stojany, bedny, odposlech a varhany. Teď nám opět shořelo téměř všechno po zábavě 23. července. Já nevím, kdybysme měli nástroje na policii, tak zapálí stanici? Kdyby na té místnosti nebylo umístěné protipožární čidlo, tak shoří snad celý kulturák.

Máte chuť ještě do hraní?
Musí ho chytit, jinak to nemá cenu. Je to o strach. Někomu jsme trnem v oku. Všechny požáry se staly z pátku na sobotu, v ranních hodinách.

Prozraďte čtenářům aktuální sestavu TOMKu.
V té menší partě je to Oda Vojtíšek – trenorsaxofon; Olda Matoušek – altsaxofon, klarinet, kapelník; Eva Hradecká – varhany; Olda Matoušel ml. – basová kytara; Mirek Matoušek – bicí a já – kytara, zpěv. Občas také Jarda Šimůnek – trumpeta a Alois Vytlačil – trombón. Naposledy v té místnosti, kde jsme měli věci uskladněné, mi shořely všechny noty. Máme v repertoáru přes tři sta písní. I vlastní píseň Městci náš.

Na koho rád za vaší čtyřicetiletou éru v TOMKu vzpomínáte?
To je Věroušek Novák, pan učitel, houslista a fagotista. Ač to byl v té době vůči nám starší pán. Pocházel z Městce, ale žil v Oseku. Dělal tady zástupce ředitele školy. Ten muziku tak miloval. Působil v orchestru v 80. letech na Rybářských plesech v Lysé a v tom východním Německu. Skvělý drobný pán, měl jsem ho rád.

Dříve jste museli absolvovat i nechvalně známé přehrávky?
Několikrát v Městci, Opolanech i Nymburce. Hráli jsme i různé přehlídky tanečňáků. Nastoupili jsme jednou po orchestru Jaromíra Palečka. Před druhou písní jsem si držel kytaru a chtěl si posunout stojan s mikrofonem a už mě to nepustilo. Dostal jsem ránu proudem, skácel jsem se na záda a rozsekl si hlavu. Do druhého dne jsem byl na pozorování v nemocnici.

To jste si tedy s orchestrem za ta léta užili...
Jednou jsem propadl jevištěm v Běrunicích. Byl tam vyvýšený stupínek. Normálně ladím a zhroutil jsem se a zůstal po pás v prknech. To se může stát jenom mě, říkal jsem si (smích). Hodně jsme hrávali na oslavách MDŽ. V jednom týdnu jsme s TOMKem zahráli šestkrát do týdne.