VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Říhová: Kouzelník Žito už míří ke sté repríze

Nymburk, Písty /ROZHOVOR/ - Loutkoherečka Pavla Říhová je další osobností, která se prezentovala na exkluzivní výstavě Vlastivědného muzea Z historie loutek.

4.5.2010
SDÍLEJ:

Loutkoherečka Pavla Říhová.Foto: archiv Pavly Říhové

Ačkoliv nepocházíte z Nymburka, do našeho regionu jste se přivdala na konci 70. let. Získalo si vás Polabí rychle nebo to chvilku trvalo?
Chvilku to trvalo. Rodina a následně spousta přátel mi změnu usnadnili. Narodila jsem se ve Znojmě, ale už v době příchodu do Nymburka jsem bydlela trvale v Praze, kde jsem studovala. Abych byla přesná, do Píst jsme se přestěhovali až v 90. letech. Do té do jsme sem jezdili pouze na prázdniny a víkendy.

V roce 1978 jste vystudovala loutkoherectví na DAMU. Jak jste se dostala k loutkoherectví? Byla jste už v dětství ovlivňována rodinnou tradicí nebo jste se do loutkového divadla jednoduše zamilovala?
Jako dítě jsem už chodila do znojemského loutkářského souboru, už v dětském věku jsme vystupovali s loutkovým divadlem. Už tehdy jsme jezdili na divadelní přehlídky. Samozřejmě jsem s loutkovým divadlem pokračovala i na střední škole v Kroměříži, kde jsme loutkové divadlo měli i jako součást výuky. Učila mě výborná profesorka, která mě už tehdy nechala v kroužku dělat, co jsem chtěla (např. scénografii atd.). Opět jsme jezdili po různých loutkářských akcích. Za cenu na soutěži v Třebíči se mi dostalo i uznání ředitele mé střední školy. Celé prázdniny jsem trávila plánováním nových představení, všude jsme měli doma barvy a dekorace a rodiče mě v tom skvěle podporovali.

Učili vás na vysoké škole pozoruhodné osobnosti? A jestliže ano, jak vás ovlivnili do budoucna?
Učil mě třeba Ctibor Turba, Václav Havlík, Zdeněk Bezděk. Ctibor Turba byl velmi progresivní, učil pohybovou výchovu, dokonce působil na vysokých školách i v zahraničí. Vliv jeho myšlení, tvorby a práce na nás všechny ohromně působil. Jmenovala bych za všechny jeho představení Cirkus Alfréd, kde vystupoval společně s Boleslavem Polívkou, Oto Jirákem a Janem Ungerem.

Krátce po škole jste společně se svým budoucím manželem, výtvarníkem Petrem Říhou a publicistou Jiřím Teperem, založili divadlo Maska a v roce 1983 Ateliér Abrakadabra. Jak k tomu došlo?
Chtěli jsme vytvořit soubor, abychom se mohli věnovat divadelní tvorbě pro děti, tak jak jsme to viděli my. Založit a provozovat vlastní soubor nebylo jednoduché, většina herců zamířila do státních divadel. Státní divadla měly jednoduše přednost. I když my jsme začali brzy spolupracovat s divadlem Albatros, který umožňoval hraní na své scéně i dalším souborům.

Během 70. a 80. let jste společně připravili a nastudovali sedm loutkohereckých vystoupení. Těžko nějakou hru vyzdvihnout nad druhé, přesto se dovolím zeptat, na kterou vzpomínáte nejraději?
Nejraději vzpomínám na stínohru Žito Kouzelník, se kterou jsme vystupovali nejenom po českých zemích, ale i v zahraničí. Do dnešního dne tuto hru stále hrajeme, a počet představení se zastavil na čísle 96 a už mám žádosti na příští rok. Abych jmenovala i další, moc ráda vzpomínám na Zahradu, kterou napsal Jiří Teper na motivy stejnojmenné knihy Jiřího Trnky, Petr Říha dělal scénografii a Antonín Hlavička složil hudbu a písničky. Toto představení už ale nehrajeme.

Mnohé z těchto her hrajete doposud, jak se mění vnímání dětského publika, je to znát?
Ano, je to znát, že děti se méně soustředí. Dnešní děti jsou zvyklé na klipovitější vnímání z televize. Přesto se stále snažím zaujmout jejich pozornost a mám pocit, že se mi to daří. Jinak by člověk nemohl tu práci dělat.

V 80. letech jste nejenom získávali uznání od vašeho publika, ale přicházela i další prestižní ocenění, cena Albatrosu atd. Zejména loutkovou stínohru Žito kouzelník můžeme směle považovat, co se týká pojetí, za zcela novátorskou. Jaké měl Ateliér Abrakadabra postavení na loutkové pražské scéně?

Od kolegů to bylo jistě vnímáno novátorsky, stále se mě mnozí ptají, jestli tuto hru ještě hraji. Nebyli to lidé jenom z oboru, ale také z jiných uměleckých oblastí – sochaři, malíři, výtvarníci. Přesto mám pocit, že odborného ocenění se mi dostalo spíše v zahraničí. Čím to? Jsme totiž stále vnímáni jako soubor, který vznikl mimo státní divadla, a tudíž jsme neměli možnost prezentovat se na prknech velkých divadel. Stínohra u nás nemá tradici. Např. V Německu funguje 52 stínových souborů amatérských i profesionálních a diváci jsou už připraveni vnímat tento způsob divadelního vyjádření.

Po roce 1989 dochází k utlumení Ateliéru Abrakadabra, nastupujete na stálé angažmá do divadla Minor a poté Národního divadla Marionet. Otevíráte galerii Papyrus v Nymburce.

Nejcharakterističtější pro toto období je možnost porovnávání loutkoherectví na mnoha zahraničních akcích, kde jste vystupovala (Švédsko, Francie, Německo, Španělsko, Maroko, Slovinsko). Váš nejsilnější zážitek?
Zahraniční cesty pro loutkoherce byly vždy potěšující, dostalo se mi uznání i od renomovaných tvůrců zabývajících se stínohrou. Např. v německém švábském Gmündu nás potěšila velká důvěra organizátorů, kteří naši práci neznali a přesto nás pozvali jen na základě několika fotografií a plakátů. Představení měla takový úspěch, že nás poté zvali opakovaně.

Vedle loutkoherectví se stále více věnujete i herectví, hrála jste už v roce 1988 v seriálu Sanitka a nyní i v seriálech Rodinná pouta, Světla pasáže a Ordinace v růžové zahradě. Na kterou roli nejraději vzpomínáte?
Když jsem točila Sanitku, nechala jsem si udělat vlasy ve stylu afro, který se nečesal. Hned druhý den mi však vlasy v maskérně rozkartáčovali a bylo po parádě. V jednom ze seriálů jsem hrála zdravotní sestru, která asistovala při drobnější operaci, takže jsem se musela přímo na place naučit některé odborné zákroky.

Vím také, že jste hrála ve filmu Čeští muzikanti.
Ano, režisérem byl Jaroslav Hovorka. Jednalo se o film o Bohuslavu Martinů a natáčelo se přímo v jeho rodné Poličce. Točili jsme na věži i v kostele. Snímek byl oceněn na festivalu Zlatá Praha. Ráda na to vzpomínám.

V minulých dnech bylo možné spatřit vaše loutkové nezbytné rekvizity v nymburském muzeu. Jak došlo k vaší účasti na nymburské výstavě?
Napřed mi zavolala Petra Peštová a nabídla mi účast na společné výstavě loutek a dekorací v nymburském muzeu. Velmi ráda jsem přislíbila svou účast a nabídku přijala. Líbí se mi, že to byla výstava regionálních autorů, současně zde byly loutky i z Národního muzea. Lidé tu mohli vidět loutky, dekorace, skelety a postupy animace z Fimfára, což bylo jistě zajímavé i pro velkéa malé návštěvníky muzea.

PAVLA ŘÍHOVÁ se narodila v roce 1954 ve Znojmě. Nyní žije v Pístech, v obci nedaleko Nymburka. V letech 1969 až 1973 studovala Střední pedagogickou školu v Kroměříži. Poté následovalo studium loutkařství na DAMU v Praze. V roce 1978 zakládá divadelní soubor MASKA, jenž se od roku 1983 jmenuje Ateliér Abrakadabra (AA). Vedle Pavly Říhové (herečky) stáli u zrodu Petr Říha (scénograf a výtvarník) a Jiří Teper (autor a textař). V tomto souboru působí Pavla Říhová dodnes. Ateliér Abrakadabra nastudoval Pohádku o Smolíčkovi (1978), Kočičiny kocoura Damiána (1980 – hra pro jednu herečku), Jak si Konrád upsal nos (1982), Dračí pohádka aneb Žádná baba krasavice nás nepřemůže (1983), Zahrada (1985), Žito Kouzelník (1988), Zlatý kolovrat (1995) a poslední Pohádky kozy Lojzy a Křesadlo (2005). S představením Žito kouzelník vystupovala Pavla Říhová i v Německu, v Rakousku, v Holandsku a v Belgii.

Autor: Pavel Fojtík

4.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sokolečská lávka v režii místních sokolů a dobrovolných hasičů přinesla báječnou zábavu.
53

FOTO: V Sokolči se vody nikdo nebojí

Rock of Sadská přilákal davy fanoušků
96

Rock of Sadská přilákal davy fanoušků

KRÁTCE: Autobusová síť se mění

Nymbursko - Přinášíme vám krátké zprávy z regionu.

Festival Brod 1995 se definitivně vrátil do místa vzniku Rock for People

Český Brod /FOTOGALERIE/ – Původně to měla být před třemi lety jen oslava dvacetin festivalu Rock for People, který se na českobrodském hřišti Na Kutilce zrodil, když ale areál přestal stačit, přestěhovali jej pořadatelé do Hradce Králové. Nakonec se ale zrodila tradice – vzpomínkový festivalový den za rok nahradil koncert kapely Stromboli a další rok opět festival.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Louka pod Okoří přilákala na festival tisíce návštěvníků

Střední Čechy /OBRAZEM/ - Miro Žbirka, MIG 21, Václav Neckář, No Name, Marek Ztracený & Marta Jandová, Eddie Stoilow, Vypsaná fiXa - legendy české populární hudby vystoupily v sobotu na louce pod hradem Okoř. Konal se zde oblíbený letní hudební festival.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení