Jarolím: Síň slávy je jedním z životních zážitků
Nymburk /FOTOGALERIE/ - Nymburák Jiří Jarolím, uznávaný kytarista kapel Erupce a Iras, získal v letošním prvním ročníku ankety Nymburského deníku Muzikant Nymburska ocenění Síň slávy. Vstoupil do ní jako první a podle jeho slov ho cena zahřála u muzikantského srdce.
Lukáš Trejbal
16×foto Diskutovat (1) 3.9.2010 19:10 aktualizováno 6.9.2010 11:43
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Kdy poprvé jste dostal elektrickou kytaru? Můžete ale samozřejmě začít španělkou.
Moje první kytara byl dar od bratra Slávka. Byla to elektrická kytara značky Jolana. V roce 1965.
Vaše první vzory?
V roce 1963 jsem poprvé slyšel Beatles a to mě chytlo. Bratr Josef koupil tou dobou starší kotoučák Sonet Duo spolu s nahranými pásky s Elvisem, Cliffem Richardsem a Littlem Richardem. Ta muzika mně učarovala. Tak od roku 1964 jsem poslouchal Radio Luxembourg a to každý večer. Poznával jsem Kinks, Animals, Rolling Stones a další skupiny.
Jmenujte kapely, kterými jste prošel. Nemusíte jmenovat všechny, ale určitě ty pro vás zásadní.
Na průmyslovce v Mělníku jsem pokračoval v tom, co začalo už ve Všechlapech – občasné hraní s různými seskupeními. Ve Všechlapech existovala kapela Hakuja. Bavila mě muzika a architektura a to trvá dodnes.
Ten větší zvrat začal po vojně v roce 1971, kdy jsme založili skupinu Erupce (1). To jsme se dostali do podvědomí lidí na Nymbursku. Hráli jsme jako předkapela Blue Effectu či Flamingu, a podobně. Odchodem do Gradace v roce 1978 jsem se, tehdy jako basák, dostal dál. Hráli jsme po okolních okresech. Stýskalo se mě ale po kytaře. A tak jsem chvilku působil se Szitou, Pavlovičem a Červinkou v kapele Rotor, která nebyla nijak úspěšná, přesto hrála dobře a rád na ni vzpomínám. Z ní jsem odešel do Kluku a tam jsme s Bártlem, Matouškem, Kouříkem a Pavlovičem zformovali Iras. To byl vrchol mé kariéry, která trvala až do roku 1987 a vrcholila hraním v pražské Lucerně. Po odchodu od Irasu jsem se svým bratrem Slávkem, a chvíli i se synem Janem, hráli po různých menších akcích a svatbách.
Jak vnímáte cenu Síň slávy v anketě Nymburského deníku Muzikant Nymburska?
Letošní vstup do Síně slávy byl opravdu překvapením a je to jeden z mých životních zážitků.
Hrajete jistě ještě dnes. Co konkrétně?
Dnes si muziku vychutnávám doma a hraji pět dní v týdnu s „cédéčkama“ nebo s muzikou staženou do PC. Neskromně si myslím, že umím hrát daleko lépe než kdykoliv předtím a když mě někdo vyzve, abych zahrál na nějaké speciální akci (jako byla například Muzikant Nymburska), tak rád vystoupím a klidně i v delší sekvenci.
Tak vy takhle kouzlíte na kytaru doma v kuchyni. Skládáte nové skladby?
Zlí jazykové tvrdí, že mám spousty krabiček. Není to pravda! Mám jen jednoho rozhašeného Zooma, už asi 10 roků. Nedávno jsem si pořídil combo Marshalla a kytaru Fender, mého miláčka. Novou muziku neskládám proto, že nemám pro koho, ač si (opět neskromně) myslím, že bych to dokázal. Ta muzika by se nelíbila současné generaci a kdo by ji potom poslouchal ?
Také jste velmi pozorný posluchač hudby. Když jsem vás navštívil v 90. letech, projížděl jste různé rádiové stanice a po pár vteřinách jste vždy poznal, kdo to hraje. Máte to tak dodnes?
Ještě donedávna jsem si byl jist, že jsem expert na světovou rockovou muziku . To stále mohu dokazovat při poslechu Radia Beat (z 80i procent poznám ze začátku skladby, kdo hraje).
Dnes mě muzika plná rappu (podle mě úpadek a odklon od muziky) už moc nezajímá. Přesto je ve světě i dost zajímavých kapel, jako například Band of Horses nebo Radiohead. Jak člověk stárne, tak zůstává věrný tomu, co ho v životě předtím ovlivnilo. Přesto bych rád poznal i něco nového a také na tom, díky internetu, pracuji.
Komu byste vy sám dal v anketě ocenění Síň slávy tady na Nymbursku?
Myslím, že by si toto ocenění, z těch starých bardů, zasloužil Ben Bártl nebo Otík Kouříků, Petra Matouška nevyjímaje. No a co třeba Petr Bašus ?
Sledujete domácí rockovou a jazzovou scénu i dnes?
Současnost na Nymbursku moc nesleduji, ale při nedávném „znovuvystoupení“ Irasu a podobných sešlostech jsem pár slušných muzikantů viděl. Nejvíc mě vzal Vítek Beneš. S tím bych si někdy rád zahrál, i jazzík. Šikovný mládenec. Jako kytarista mě také bere, pro nás ne moc známý, Miloš Makovský z Moravy. To je světový kytarista!!! Bohužel hraje dnes jen omezeně ( má něco se šlachama), ale zkuste si ho najít na Youtube. Fantastický!
Od puberty ho bavily mrakodrapy a muzika. To rozhodlo, že šel (a vystudoval) stavební průmyslovku v Mělníku . A tam ho muzika držela dál, už ve Všechlapech ale vzniká Jarolímova první kapela Hakuja. A láska k architektuře trvá také dodnes.
-4°C
-2°C
