Duchovně založení lidé se sešli už v deset dopoledne 
v místním kostele, odkud se po mši vydali na vyhlášené slavníkovské hradiště. Většina si však užívala atrakcí rozestavěných prakticky podél celé hlavní silnici protínající Libici. „Jsme tu hlavně kvůli dětem. Takových atrakcí už jen tak někde neuvidíte, pokud nechcete jet rovnou na Matějskou," svěřila se maminka osmiletého potomka, který pohledem okamžitě hledal autodrom. Ten byl „ukryt" až za náměstím.

Je však nutné konstatovat, že i tradiční stánky mění s lety svoji nabídku. Ještě před pár lety by si jen málokdo dokázal představit pár metrů od sebe stánky s cukrovou vatou, maďarskými uzeninami, modeláží nehtů a maketami pistolí a samopalů. A mezitím kulatá ohrádka s poníky, kteří dokola vozili ty nejmenší za asistence rodičů.

Někteří vyčítají libické pouti přílišnou komercializaci a ztrátu ducha celé akce. To je otázka vkusu. Faktem však zůstává, že na libickou jezdí rodiny i party přátel z širokého okolí. Na návštěvnost a tržby si tak majitelé atrakcí nemohou stěžovat.