Kliknutím zvětšíteTam jeho bruslivý styl, poctivou obranu a slušnou střeleckou potenci odborníci hodně oceňují. S Chicagem si došel v roce 2013 pro Stanley Cup a poté se vydal na kanadská angažmá. Ve Winnipegu tak zaujal, že mu předloni konkurenční Calgary Flames nabídli pohádkovou smlouvu na 5 let za 21,5 milionu dolarů. Našel si také slavnou přítelkyni Dianu Kobzanovou, s nímž vychovává dcerku Ellu, přesto zůstal normálním klukem z Kamenných Žehrovic u Kladna, který rád zahraje třeba s kamarády Ondrou Pavelcem, Jakubem Voráčkem či Radkem Smoleňákem fotbálek, jako letos v Knovízi u Slaného. „Když se potkám s klukama ze staré party, jsem vždycky rád. Když u toho můžeme pomoci dobré věci, je to ještě lepší," říká devětadvacetiletý útočník.
Michale, jaká byla druhá sezona v Saddledomu v Calgary?
Hlavně přišli noví trenéři, také se vyměnili gólmani a dalších pár novým kluků. Udělali jsme první kolo play off, což není špatné. Celé to ale bylo trochu na houpačce. Ze začátku horší, pak zase přišla série, kdy jsme hráli velice dobře. Bohužel v play off jsme prohráli 0:4 (s Anaheimem), ale celkově převládají pozitivní věci. Máme mladý tým, získali jsme další dobře zkušenosti a zkusíme je zúročit v dalších sezonách.
Vy máte opravdu mladší tým s velkými talenty jako Gaudreau nebo Monahan. Vy jste hrál celou sezonu s ještě mladších Tkachukem, synem někdejší velké hvězdy NHL. Jaké to bylo?
Jeho tátu samozřejmě znají všichni, kdož se o hokej zajímají. Myslím, že Matthew od něj pochytil dost. Je mu sice teprve osmnáct let, ale silově je na tom velice dobře a měl výbornou sezonu. Věřím, že se bude ještě hodně zlepšovat. Já s ním a Mikaelem Backlundem odehrál vlastně celou sezonu a v NHL se opravdu mně ani nikomu jinému málokdy stane, že vlastně celý ročník odehrajete bez změn ve formaci. Myslím, že je to znát, protože chemie trošku pracuje, zvyknete si na některé věci a docela to fungovalo.
Vaším trenérem se stal Glen Gulutzan, jenž vedl jako hodně mladý Jaromíra Jágra v Dallasu. Jaké bylo hrát pod ním v Calgary?
Nemůžu o něm říci nic špatného. Dostával jsem od něj hodně času na ledě, což bylo skvělé. Patří pořád mezi mladší trenéry, má rád moderní věci, je hodně komunikativní. V mojí první sezoně v Calgary nás vedl Bob Hartley a tohle byla změna. A myslím, že nám prospěla.
Není tajemstvím, že máte rád teplo, Floridu, kde jste hrával zkraje kariéry. V posledních letech ale hrajete v „mrazivých" kanadských městech, nejdřív Winnipegu a pak Calgary. Jak se se zimou srovnáváte?
Zimu musíme překonat a Kanada má své velké přednosti. Hokejem tady lidé doslova dýchají, milují ho, a to platilo o Winnipegu a teď i o Calgary. I když je pravda, že jsem byl předtím v Chicagu a tam to také bylo hodně silné. V Kanadě každopádně chodí pořád plný barák, ať vyhráváte, nebo prohráváte. Tohle je super, protože já mnohem raději hraju před plným stadionem.
Vy už jste si vyzkoušel olympijskou atmosféru na ZOH v Soči, ale teď to vypadá stále jasněji, že hráči z NHL tam hrát nebudou. Jak moc to mrzí Michaela Frolíka?
Mrzí nás to moc, všechny hráče. Já jsem jako malý kluk sledovat Nagano a bylo neuvěřitelné klukům fandit a vidět je, jak došli až ke zlatým medailím. A tu nastalou euforii. Já to prožil v Soči, kde mě strašně bavilo, že se můžete potkat i s jinými sportovci vlastně v jednom areálu, dát si s nimi oběd, popovídat si. Bohužel sportovně nám to tam tehdy moc nevyšlo a člověk by rád na olympiádě nějaký úspěch získal. Teď jsou sice zprávy ohledně našeho startu na olympiádě hodně špatné, ale třeba tam nějaká šance přece jen ještě zůstala. Uvidíme.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
