Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak si užívá ostřílený veterán fotbalu ve třetí okresní třídě?

Věk se nedá zastavit, s tím nic neuděláme nikdo. V rámci možností se snažím udržovat v kondici. Pokud je čas, tak chodím hrát za gardu Semic, občas jdu v Křečkově hrát za B – tým. Někdy stihnu i tři zápasy ve třech dnech.

To zní neuvěřitelně vzhledem k vašemu věku…

Fotbal jsem měl vždy rád. Nevydržím stát za zábradlím mezi dědky. Musím na hřiště, tam je mi nejlíp. Když je dobrá parta, zjistíte, že vás nic neodreaguje tak jako báčko s klukama.

Proč jste se rozhodl jít na sklonku kariéry právě do Křečkova?

V mém věku se chci fotbalem hlavně bavit. V Křečkově jsem našel super partu, prima zázemí a celkem kvalitně připravený pažit. Víc toho, abych měl stále z fotbalu radost nepotřebuji.

Jak vnímáte kvalitu nižších okresních soutěží?

Musím říct, že není úplně špatná. Silné ročníky sedmdesátých a osmdesátých let se podepsaly na tom, že dnes hraje pro radost fotbal spousta kluků, hodně z nich dobře, i bez tréninku (smích). Jde ale o možnosti, jaké každý dnes má, když je rodina a práce, fotbal jde často bohužel stranou. Trochu mám obavu o budoucnost menších klubů, mladých dnes zdaleka k fotbalu nepřichází tolik, jako když jsem já válel v juniorech.

Nechybí vám atmosféra velkých zápasů?

Nechybí, dnes se těším na klobásu z udírny a dobré pivko po fotbale. Hraju fotbal na žízeň. V Křečkově jsem poznal spoustu lidí, kteří mají fotbal opravdu rádi a žijí jim. Lidi jako je Ivan Herčík by měli mít na Strahově sochu, kolik ten toho obětuje pro fotbal. Mrzí mě, když vidím snahu lidí jako je on a přesto slyším hlasy o tom, že spousta týmů bude po sezoně končit. Budeme věřit, že nebude snad tak zle. Každopádně pokud by byl někdo zasažen tím, že jeho klub bude s aktivním fotbalem končit, a on by rád pokračoval, rádi ho u nás přivítáme. Pokud by jsi chtěl pokračovat s fotbalem cinkni našemu prezidentovi Ivanovi a domluv se s ním (smích). Informace dostanete na webových stránkách klubu.

V průběhu kariéry se vám poměrně vyhýbala zranění.

Ano, měl jsem štěstí a to fotbalista potřebuje. Dnes už každé kilo cítím, ale zdaleka nekončím (smích).