V posledním zápase jste na půdě Semic vstřelil čtyři branky. Už se vám podobný kousek povedl?
Myslím si, že maximálně někdy v I.B třídě. Ale ve vyšší soutěži je to jistě poprvé.

Stálo vás to něco do hráčské kasy?
Samozřejmě že stálo, ale s tím se počítá. Z mého pohledu jsou to však dobře investované peníze (smích).

Vítězstvím a pěti nastřílenými brankami jste si asi náramně užili rozlučku. Jaká byla?
Rozlučka byla parádní. Je ale škoda, že mladí kluci nemají tolik natrénováno a nevydrží s námi táhnout až do konce (smích).

Byl to poslední zápas, ve kterém o nic nešlo. Kde jste hledali motivaci?
Každé derby je motivací samo o sobě. V poslední době se nám moc nedařilo, a tak jsme chtěli konečně vyhrát. Jako mou osobní motivaci bych označil především účast mého dědy, který vyjíždí za hranice Milčic pouze ojediněle, a tak jsem rád, že mohl přihlížet zrovna takto povedenému zápasu.

Ilustrační foto.
Nabitý sportovní víkend: Streetball, malá kopaná nebo klání starých gard

Před utkáním říkal manažer Kupr, že jsou favoritem Semice. Vy jste ale domácí předčili. Čím to bylo?
Dařilo se nám hrát kombinačně a asi jsme prostě víc chtěli.

Vy jste zažil opět vydařenou sezonu, nasázel jste sedmnáct gólů. Jste s touto bilancí spokojený?
Já jsem spokojený nadmíru, a to především proto, že se mi tímto úspěchem podařilo vyhrát sázku s naším bývalým trenérem Holatkou. Sázka zněla, že pokud se mi v krajském přeboru podaří vstřelit šestnáct a více gólů, pan Holatka přeběhne poříčanské hřiště nahý. Teď už tedy s kluky jen čekáme, až oznámí termín a přijede se nám předvést (smích).

Poříčany mají za sebou premiérovou sezonu v nejvyšší krajské soutěži. Jste s ní spokojen vy osobně?
Asi ano, jaro mohlo být lepší, ale na nováčka v soutěži to určitě není špatný výsledek. Za mě tedy spokojenost.

Co bylo potřeba k tomu, abyste dosáhli ještě na lepší umístění? Nebo je konečné pořadí odpovídající vašim výkonům?
Současné umístění ovlivnil především úzký kádr a velká marodka, která nás provází koncem jarní části sezony. Několik posledních kol jsme to kvůli zraněním sotva dávali dohromady.

Ilustrační foto.
Hasiči varují: Neodhazujte nedopalky!

Který zápas se týmu nejvíce povedl a na který byste nejraději zapomněli?
Povedené byly oba zápasy se Semicemi, podzimní ve Vykáni a i přes porážku domácí zápas se Zbuzany. Nejhorší byl z naší strany asi zápas ve Hvozdnici.

Vaše mužstvo se ve druhé polovině jarní části sezony potýkalo s velkou marodkou, trenéři měli k dispozici malý počet hráčů. Vám se zranění vyhýbala. Čím si to vysvětlujete?
Z mé strany se jistě jedná o zdravý životní styl doplněný pravidelným cvičením izometrie (smích). Štěstím v neštěstí se pro mě také stalo zranění mého spoluhráče a kamaráda Vlasty Mužíka, který se tímto stal na zbytek sezony mým osobním trenérem (smích).

V zimní přestávce skončil jako trenér Jiří Holatka, v průběhu jara skončil na trenérské židli i Tibor Mičinec. Co se po jejich odchodu změnilo?
Vzhledem k tomu, že každý z těchto trenérů vyznává jiný styl fotbalu, byly změny veliké. A to jak ze strany strategie, tak tréninků.

Ještě je to předčasné, ale přece: jaké si dáte cíle do další sezony?
Doufám v ještě lepší umístění než letos.

Trenér nymburských basketbalových mladíků Pavel Beneš chystá taktiku na protivníka. Týmu U19 se to vyplácí
Pavel Beneš povede košíkáře Kolína