V posledním zápase jste na půdě Semic vstřelil čtyři branky. Už se vám podobný kousek povedl?
Myslím si, že maximálně někdy v I.B třídě. Ale ve vyšší soutěži je to jistě poprvé.
Stálo vás to něco do hráčské kasy?
Samozřejmě že stálo, ale s tím se počítá. Z mého pohledu jsou to však dobře investované peníze (smích).
Vítězstvím a pěti nastřílenými brankami jste si asi náramně užili rozlučku. Jaká byla?
Rozlučka byla parádní. Je ale škoda, že mladí kluci nemají tolik natrénováno a nevydrží s námi táhnout až do konce (smích).
Byl to poslední zápas, ve kterém o nic nešlo. Kde jste hledali motivaci?
Každé derby je motivací samo o sobě. V poslední době se nám moc nedařilo, a tak jsme chtěli konečně vyhrát. Jako mou osobní motivaci bych označil především účast mého dědy, který vyjíždí za hranice Milčic pouze ojediněle, a tak jsem rád, že mohl přihlížet zrovna takto povedenému zápasu.
Před utkáním říkal manažer Kupr, že jsou favoritem Semice. Vy jste ale domácí předčili. Čím to bylo?
Dařilo se nám hrát kombinačně a asi jsme prostě víc chtěli.
Vy jste zažil opět vydařenou sezonu, nasázel jste sedmnáct gólů. Jste s touto bilancí spokojený?
Já jsem spokojený nadmíru, a to především proto, že se mi tímto úspěchem podařilo vyhrát sázku s naším bývalým trenérem Holatkou. Sázka zněla, že pokud se mi v krajském přeboru podaří vstřelit šestnáct a více gólů, pan Holatka přeběhne poříčanské hřiště nahý. Teď už tedy s kluky jen čekáme, až oznámí termín a přijede se nám předvést (smích).
Poříčany mají za sebou premiérovou sezonu v nejvyšší krajské soutěži. Jste s ní spokojen vy osobně?
Asi ano, jaro mohlo být lepší, ale na nováčka v soutěži to určitě není špatný výsledek. Za mě tedy spokojenost.
Co bylo potřeba k tomu, abyste dosáhli ještě na lepší umístění? Nebo je konečné pořadí odpovídající vašim výkonům?
Současné umístění ovlivnil především úzký kádr a velká marodka, která nás provází koncem jarní části sezony. Několik posledních kol jsme to kvůli zraněním sotva dávali dohromady.
Který zápas se týmu nejvíce povedl a na který byste nejraději zapomněli?
Povedené byly oba zápasy se Semicemi, podzimní ve Vykáni a i přes porážku domácí zápas se Zbuzany. Nejhorší byl z naší strany asi zápas ve Hvozdnici.
Vaše mužstvo se ve druhé polovině jarní části sezony potýkalo s velkou marodkou, trenéři měli k dispozici malý počet hráčů. Vám se zranění vyhýbala. Čím si to vysvětlujete?
Z mé strany se jistě jedná o zdravý životní styl doplněný pravidelným cvičením izometrie (smích). Štěstím v neštěstí se pro mě také stalo zranění mého spoluhráče a kamaráda Vlasty Mužíka, který se tímto stal na zbytek sezony mým osobním trenérem (smích).
V zimní přestávce skončil jako trenér Jiří Holatka, v průběhu jara skončil na trenérské židli i Tibor Mičinec. Co se po jejich odchodu změnilo?
Vzhledem k tomu, že každý z těchto trenérů vyznává jiný styl fotbalu, byly změny veliké. A to jak ze strany strategie, tak tréninků.
Ještě je to předčasné, ale přece: jaké si dáte cíle do další sezony?
Doufám v ještě lepší umístění než letos.