Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak se vůbec seběhlo to, že jste se alespoň na chvíli objevil na fotbalovém kempu mladých fotbalistů v Ostré?

Byl jsem tady jen asi na hodinu, protože moje pracovní povinnosti jsou náročné. Ale požádali mě místní majitelé, jestli bych nepřijel pozdravit děti, protože jsem tady hrál a nikdy nevíte, jestli tady ještě někdy hrát nebudu. Takže kvůli tomu.

Je tedy nějak aktuální, že byste v Ostré působil v příští sezoně?

To asi ne, protože jsme se Lhotou konkurencí Ostré. Takže v nadcházející sezoně tady určitě nebudu, ale ve fotbale platí nikdy neříkej nikdy.

Že jste se v Ostré zastavil, to má hlavní spojitost s tím, že jste tady dříve působil?

Určitě. Je tady Pavel Málek, který kemp dělá a se kterým jsem hrál v Zápech, jsou tady fajn lidé. Je tu pan Hradecký, který to vlastní a to jsou super lidé, se kterými se rád setkávám. Hlavně mě sem přilákali už poprvé. Takže těmto lidem mám co dokazovat a myslím si, že pro děti je skvělé, když uvidí nejen Lukáše Váchu ale i další hráče.

Co vy osobně říkáte na pořádání takovýchto kempů?

Já mám v tomto takové dvě roviny. Za prvé si říkám, jestli jsou ty kempy dobré v tom, že když děti hrají celý rok fotbal, jestli není lepší, je poslat na normální tábor, kde se rozvíjí všestranně a ne jenom fotbal. Na druhou stranu je vidět, že podobných kempů přibývá čím dál tím víc a jsou pořád plné. Rodiče určitě chtějí, aby se děti nějak zabavily, protože si myslím, že většina rodičů přihlásí děti na kemp jenom kvůli tomu, aby je nemuseli mít doma, protože je to samozřejmě přes prázdniny náročné, co se týče práce a pohlídání dětí. Takže to spíš beru tak, že rodiče chtějí, aby děti něco dělaly, když už ne na táboře, tak alespoň fotbal, protože děti ho mají rády. Takže to jsou pro mě dvě roviny. Zatím ještě nevím, k jaké se přikloním.

Vy sám jste někdy v dětském věku podobným kempem prošel?

Určitě jsem žádným kempem neprošel, já jsem právě byl rád, když jsem po těch jedenácti měsících fotbalu jel na jednadvacet dní na normální tábor, potkal jsem se s holkama, lezl po stromech a plaval jsem v rybníce. Prostě jsem dělal obyčejné věci a trošku jsem si od toho fotbalu odpočinul v hlavě. To mi dalo možná trošku víc než se pořád zajímat o fotbal. I děti potřebují někdy vypnout stejně jako dospělí z práce. Mám dvouletého syna a budu nad tím za tři roky přemýšlet, ale asi u mě v tuto chvíli vyhraje normální tábor, aby si děti užily normálního života.