Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Sezonu bych rozdělil na dvě části, podzimní, kdy mužstvo a okolí fungovalo jak má a na jarní část, kdy se výbor zaměřil jen na záchranu v soutěži, která se povedla," uvedl manažer Radek Holub.

Jaro pro vás bylo asi hodně náročné. V zimě došlo k velkým změnám, ke konci soutěže jste těžko skládali mužstvo dohromady…
Jasně jsem si řekl, že si Libice nezaslouží takový konec a snažil jsem se společně s kolegy ve výboru mužstvo doplnit a dovést k záchraně, což se povedlo. Teď je prostor na určení další cesty libického fotbalu.

Nakonec jste ale soutěž zachránili. Berete to jako úspěch?
Rozhodně a za to patří poděkování všem, jak hráčům, tak funkcionářům. V neposlední řadě i partnerům klubu.

Proslýchá se, že vy v klubu končíte. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
V klubu končím, ale samozřejmě fotbal v Libici je pro mě srdeční záležitost, takže se rozhodně nebudu realizovat a působit v jiných fotbalových klubech a libickému fotbalu se budu snažit pomáhat i nadále, jen nebudu v žádné funkci. O mém konci sekretáře v Libici jsem samozřejmě dlouho přemýšlel, nakonec jsem se rozhodl, že skončím. Důvodů je spousta.

Co bude podle vás nyní s libickým fotbalem?
Fotbal v Libici nikdy nestál a nestojí na jednom člověku. Jsem přesvědčen, že fungovat bude dál.

Není vám to líto po úspěšných letech? Dvakrát jste postoupili, areál prošel řadou úprav. Navíc klub slaví 95. výročí založení…
Líto? Takhle o tom nepřemýšlím. Jsou etapy a to nejen fotbalové, kdy se daří a potom přijde ta horší doba. Za období, co jsem fotbal v Libici „dělal", jsem poznal spoustu kamarádů, získal spoustu zkušeností a jsem za tu dobu rád. A ne nadarmo se říká, že všechno špatné je k něčemu dobré, třeba se aktivuje libické srdíčko u nových lidí, kteří povedou klub k dalším úspěchům. Zázemí je myslím na velmi dobré úrovni a to by měl být takový bonus do nového startu fotbalu v Libici.

Co byste řekl závěrem? Co byste popřál libickému fotbalu?
Závěrem přeji všem „bafuňářům" ze všech klubů hodně úspěchů v jejich fotbalové cestě. Že to není cesta jednoduchá, to vědí sami nejlíp. Libickému fotbalu přeji větší zájem o dění ve fotbale od místních, protože fotbal na vesnici obec reprezentuje a pokud si to obyvatelé Libice uvědomí, je to ta nejlepší cesta. A pro mě osobně je nejkrásnější pohled na trénink přípravek, kdy se učí hrát fotbal v Libici 50 dětí. Jestli se půjde dál touhle správně nastavenou cestou, tak o libický fotbal opravdu nemám strach.